Metodika TRIZ vznikala postupně od r. 1946 na základě studia patentů, zobecňováním úspěšných postupů řešení, které dovedly vynálezce k novému technickému řešení.
Bylo zjištěno, že silná řešení (řešení vyšších inovačních řádů a úrovní invence) jsou dosahována poměrně malým počtem používaných, studovatelných, osvojitelných a opakovatelných postupů objektivně vedoucích řešitele
k inovačnímu řešení. Poznání těchto postupů, jak lze zdokonalovat techniku, zvyšuje efektivitu studia techniky a řešení inovačních projektů v praxi.
TRIZ vede uživatele metodicky od nejasné problémové situace, přes analýzu objektu zájmu, k formulaci správných inovačních problémů, tzn. inovačních zadání
a následně od zadání k odvození správně zformulovaných inovačních úloh, až nakonec k ideovým návrhům variantních řešení.
Metodika TRIZ využívá, mimo jiné, dvě navzájem se doplňující metody: analytickou (rozborovou) metodu FNA–funkčně nákladovou analýzu zájmového objektu a navazující syntetickou (řešitelskou, algoritmizovanou) metodu ARIZ – algoritmus řešení invenčních zadání. V posledních letech je metodika podporována programy TechOptimizer a Goldfire.

TRIZ je metodika nadstandardní protože transdisciplinární.
Podporuje systematičnost i tvořivost a proto efektivitu práce nejen inženýra.

TRIZ je metodika analytická (lokalizuje problémy k řešení) i syntetická (nabízí varianty řešení úloh odvozených z problémů).
„TRIZ učí, jak z technických problémů dělat řešitelné úlohy“.

Student Pokorný, nyní již inženýr, svoje hodnocení obsahu a způsobu výkladu volitelného kurzu TRIZ, mezi jinými studovanými kurzy na FEKT VUT v Brně,
vyjádřil stručně alegorickým obrázkem jako
„akcelerující úlet vlaštovky z obvyklé sestavy“.