Archiv pro rubriku: Doktorandů

doktorandů

Ing. David Šimek

Kurz s názvem Tvorba a řešení inovačních zadání pro doktorandy (DRIZ) se skládá ze dvou částí a sice z přednášky a bezprostředně po přednášce navazují praktická cvičení. Tento předmět není o učení se zdlouhavých vzorců, nebo memorování textů, ale učí budoucí inženýry logicky přemýšlet o problémech v jejich oblasti zájmu a problémy metodickým způsobem přetvořit do podoby řešitelných úloh. Jako hlavní pilíř předmětu hodnotím mikroprojekt, protože teprve na reálném technickém systému řešitel pochopí všechny souvislosti a jednotlivé kroky metodiky. Velice kladně hodnotím nápad docenta Bušova, který nám navrhl možnost týmového vypracování mikroprojektu.

Jako objekt zájmu jsme si vybrali kompaktní jistič. Konkrétní typ přístroje byl vyvinut v Německu. Na vývoji pracoval celý tým pracovníků přes deset let! Pamatuji si, jak nám jeden ze zkušenějších kolegů sdělil, po sdělení, že plánujeme analýzu problémů a návrh inovací v tomto přístroji), že na tomto přístroji už nic inovovat nelze a že nemá žádné nedostatky kromě jeho ceny. Když jsme přístroj rozebrali a vytvořili soupis komponent, měli jsme také pocit, že vše do sebe ideálně zapadá a nejsou zde žádné problémy. Ale po dokončení analýzy jednotlivých interakcí mezi prvky systému dle metodiky TRIZ jsme odhalili velké množství škodlivých, předimenzovaných nebo nedostatečných působení mezi prvky, která dávají prostor pro inovaci.

Na závěr bych rád vyzvedl tuto myšlenku: ,,V každodenním životě se setkáváme s velkým množstvím technických systémů, které se jeví z globálního pohledu jako bezproblémové. Proč tomu tak je? Dle mého osobního názoru proto, že jsme zvyklí na funkci těchto systémů, na stupeň plnění funkce, i na jejich problémy, které bereme jako přidruženou vlastnost. Například žehlička. Víme, že má tepelnou setrvačnost, tedy musíme ji zapnout s předstihem, aby dosáhla požadované teploty, po dokončení činnosti zase musí vychladnout, než ji budeme moci uložit do skříně. Už od dětství jsme vedeni k tomu, že tuto vlastnost žehlička má. Ve skutečnosti se ale jedná o problém, neboli škodlivou funkci. Jsou opravdu předměty naší každodení potřeby tak dokonalé jak je vidíme? S čistým svědomím říkám, že nejsou. To naše potřeba užívat užitečné funkce zastiňuje problémy spojené s jejich realizací, často nevýhodnou realizací.“

Analytická část metodiky TRIZ nás vede k účinnému odhalení sebevíc skrytých problémů technických systémů a syntetická část je postup pro návrh řešení těchto problémů.

Vojtěch VETIŠKA

 

Moje postřehy k Projektovému řízení inovací (MPRI):
Měl jsem možnost pracovat ve firmě, která se zabývá vývojem jednoúčelových automatů pro výrobu komponent pro automobilový průmysl. Překvapila mě značná nesystémovost při vývoji těchto komponent. Předmět MPRI (TRIZ) mi dal nahlédnout do možnosti, jak lze tuto nesystémovost změnit a dosáhnout lepších výsledků za kratší dobu. Není nic horšího něž vyvíjet (inovovat) něco o čem nemám dost poznatků. TRIZ pomáhá řešiteli formulovat a řešit inovační zadání. Vojtěch VETIŠKA, zimní semestr, 2010