Pohled na TRIZ od dlouhodobého uživatele

Metodika a TRIZ:     Otázka jak řešit úlohy je otázkou postupu – či-li metody. S touto otázkou se potýkali lidé od pradávna – počínaje Archimédem, přes Descarta, Galilea, Sklodowskou, Edisona, Ciolkovského … a vytvořili celou řadu metod – postupů, které by lidem usnadnily nalezení hledaných řešení. Jmenujme alespoň některé – Descartova metoda, morfologická analýza, synektika, brainstorming atd. Metodika, kterou se zde budeme zabývat, se nazývá TRIZ ®.
Co to je TRIZ®  ? /Teorie řešení inovačních zadání/ Je to metodika (soubor postupů) pro řešení inovačních zadání-úloh (především technických), vycházející  ze systémového a procesního přístupu. Základní postuláty metodiky zní: Rozvoj systému nebo procesu /jiný stav – tzn. inovace/ je zabezpečen překonáním technického nebo fyzikálního rozporu v problému (modelu zdokonalovaného systému nebo procesu). Technické systémy vznikají a rozvíjejí se v souladu s objektivními tendencemi rozvoje technických systémů. Technické systémy se rozvíjejí ve směru zvyšování stupně ideálnosti.

Metodika je založena na dvou fázích řešících dvě základní otázky :

  1. a) strategickou otázku tzn. CO a PROČ budeme řešit. Toho je dosaženo pomocí FNA (funkčně nákladová analýza) a analýzy příčinně následkových řetězců. Výsledkem této fáze je model zájmového objektu –  schéma prvků, model struktury, funkcí a parametrů funkcí technického systému nebo procesu a konečně sestavený soupis správně formulovaných inovačních problémů – inovačních zadání.
  2. b) taktickou tzn. JAK, JAKÝM ZPŮSOBEM může být nový požadovaný stav-inovace, dosažen. Podstatným krokem pro řešení v této fázi je přeformulování získaných inovačních zadání do podoby typových invenčních úloh /Technického rozporu, Fyzikálního rozporu, Modelu konfliktu (standardy) a Technické funkce/. Pro tyto typové úlohy nabízí TRIZ řešiteli celou řadu neobvyklých řešitelských nástrojů:

 „invenční principy k překonávání technických rozporů (IP – TR)“
To je situace, kdy máme formulován technický rozporu v řešeném problému, rozpor vyjadřující: – víme co chceme zlepšit, víme i jakým způsobem, ale uvedený způsob nám nepřípustně zhoršuje hodnotu jiného parametru ve zkoumaném systému nebo procesu. Altšullerova tabulka předkládá řešiteli 40 základních a přes 90 rozvíjejících invenčních principů k překonání TR, tzn. takových přeměn struktury TS (Technického systému), aby požadovaný efekt (PE) byl zachován, a nežádoucí efekt (NE) mizí – nebo je výrazně omezen.

– „separační postupy k překonání fyzikálních rozporů (SP – FR)“
To je situace, kdy máme uvnitř technického rozporu formulován fyzikální rozpor, rozpor vyjadřující rozporné požadavky na hodnotu jedné „fyzikální“ veličiny jedné části(prvku) zkoumaného systému. Posuzovaná část TS musí být ve stavu A, aby byl zajištěn požadovaný efekt (PE) – a posuzovaná část TS nesmí být ve stavu A, aby byl odstraněn nežádoucí efekt (NE). Není přesnější formulace podstaty problému než FR. Fyzikální rozpor může být překonán – řešen rozložením v „čase“, rozmístěním v „prostoru“ nebo některými změnami struktury systému(procesu).

– „invenční standardy pro řešení konfliktů látek“
To je situace, kdy známe „konfliktní působení dvou látek“ v řešeném problému. Řešení konfliktů látek lze řešit standardně v technice úspěšně používaným řešitelskými vzory (standardy).

Tyto tři základní nástroje jsou podporovány dalšími technikami:

– „bilance zdrojů – použitelných látek a energií uvnitř i vně objektu“ 
Každá úloha by měla být řešena vnitřními a snadno dostupnými zdroji látek a energií. To orientuje řešitele k silným řešením, které významně zvyšují ideálnost objektu. Vychází se při tom z postulátu, že: Ideální objekt (systém/proces) poskytuje požadovanou funkci, ale vlastní objekt mizí, tzn. náklady na uskutečnění funkce se přibližují k nule.

– „čerpání jevů a efektů popsaných přírodními vědami“
To je databáze fyzikálních, chemických a geometrických efektů, které řešiteli nabízejí možnosti: A) efektivní čerpání/přeměnu látkově-energetických „zdrojů“; B) založení působení požadované technické funkce (TF) na jiném efektu, na jiném principu.

– „zákonitosti (tendence, trendy) rozvoje technických systémů“
To jsou podstatné, stabilní a opakující se vztahy v procesu rozvoje /a to jak mezi prvky uvnitř systému, tak i mezi prvky (systémem) a vnějším prostředím/. Znalost těchto vztahů – tendencí směřování rozvoje umožňuje řešiteli prognózovat (předpovídat) budoucí nový stav systému (procesu) a možný způsobu dosažení nového stavu. Opět zde platí postulát (axiom)o: „Zvyšování stupně ideálnosti technického systému (procesu)“.